31/12/2025
Psát, že jsme rodinná firma, je asi zbytečné 😊
Vy – naši klienti – nás dobře znáte.
Víte, jak fungujeme a že pro nás má smysl dělat poctivou práci 🛠
Každý den končit unavení 😮💨, ale s dobrým pocitem ❤
Hodně z vás ví, že moje sestra dlouhodobě žije v Indonésii 🇮🇩
Často se nás ptáte, jak to tam funguje, jaký je tam život 🌍
a co je nového na druhém konci světa.
👉 Proto tady sdílím aktuální příspěvek, který ukazuje,
jak to může fungovat jinde 🌍
👉 Pro další informace doporučuji sledovat a sdílet: Pavla v Indo
Na závěr chci poděkovat i těm, kteří nejsou vidět přímo na dílně 👀ale mají velký podíl na tom, kam se Pneuservis Fast posouvá 🚀
A já osobně děkuji celé své rodině 🙏za rady, názory, pomoc,
za trpělivost se mnou i za toleranci pozdních příchodů domů 🌙😇
Děkuji, že jste u toho 🤍
— Roman Trávníček
Právě jsem rozbrečela dospělého chlapa. (A ne, nebyl to Asep. 🙈😁) A jsem z toho tak rozhozená, že dneska asi jen tak neusnu.
Natáčeli jsme další díl Indonésie očima místních. Tentokrát s Asepovým kamarádem. Člověkem, který je nám za těch osm let asi úplně nejbližší.
S Asepem se už roky starají o rybníky, takže je tu někde kolem domu prakticky každý den. Krmí ryby, spravuje rybníky, sází stromky, sklízí banány, lozí pro kokosy pro každou naši návštěvu. I ty Asepovy úly stloukal on. Na tomhle domě pracoval od úplného začátku a je to i on, kdo nám právě obkládá terasu.
Když Asep provází a třeba týden nebo dva není doma, je to on, kdo mi pomáhá opravit pumpu. Kdo večer chodí kolem baráku, kontroluje ryby… a já vím, že tak trochu kontroluje i nás. Jestli jsme s holkama v pohodě.
A do toho všeho se stará i o svoje rybníky a pomáhá s výlovem dalších.
Mohla bych o něm napsat knížku. Je to dříč. A já to na něm vidím. Jak často mele z posledního.
Máme už hodiny záběrů, jak pracuje. A teď jsme konečně točili rozhovor. Ptali jsme se na život. Na práci. Na to, co je pro něj štěstí. Co ho drží jít dál.
Zamyslel se. Polknul. Začal se mu měnit hlas a po obličeji mu stékala slza.
Říkal, že je sice unavený a někdy je toho fakt dost, ale že když přijde domů a vidí děti – že mají co jíst, že si mají s čím hrát – všechno z něj spadne. A je líp. 🙏
Nehledám dramata. Záměrně se neptám na věci, které by lidem mohly být nepříjemné nebo bolestivé. I tady jsem okamžitě změnila téma. Cílem tohohle projektu není tahat z lidí emoce a „zvyšovat si dosahy”. Spíš ukázat jiný pohled na život.
Indonésanům říkám, že tyhle rozhovory jsou inspirace. Že jdou příkladem – jak si vážit toho, co máme.
Oni na to mají slovo. Bersyukur neboli být vděčný.
A tohle slovíčko zatím zaznělo pokaždé, když jsem se lidí ptala, proč jsou Indonésané tak usměvaví i přes všechny složitosti, které zažívají. Bersyukur. Protože každý den vidí, že může být hůř.
A ani nevím, co tímhle vlastně chci říct.
Poučovat – to nechci.
Inspirovat? Možná.
Hlavně si asi sama urovnat myšlenky.
Tak tu tak sedím, slzím a říkám si, že tahle moje Indonésie jedna komplikovaná a milovaná. Ona mi prostě byla souzená. ❤️
---
Fotka je 4 roky stará, pořízená na místě, kde teď stojí náš dům. Kromě toho všeho je tento náš rodinný superhrdina taky nejlepší parťák našich holek. 🙏
