27/01/2021
Příběh knihy 7:
V dnešním příspěvku bych chtěla udělat malou reklamu.
Vím jistě, že nebýt tolerance a podpory mích nadřízených, asi bych byla ještě někde na padesáté stránce a marně hledala chvilku, kdy budu moci zase psát.
Je pravdou, že to místo na benzíně. (Eva s Láďou říkají, že je tam vyražena má zadnice.) Tak nebýt toho místa, nikdy bych nic nenapsala.
Mimo léto se najde pár chvil, kdy se můžu posadit a psát. Posadit a opravovat. Nebo jen číst. Je to moje místo, kde mě napadla miliarda věcí, které dělají mou knihu zajímavou. Je to místo, kde bych jednou ráda měla malou břidlicovou cedulku, s nápisem: ZDE ŽILA A ZEMŘELA.
Protože na tomhle mou zadnicí ošoupaném místě, jsem strávila víc času než je zdrávo a ještě strávím.
Proto chci touto cestou udělat reklamu Čerpací stanici Černín. Která je ve středu celého tohohle kolotoče. Chtěla bych poděkovat mým šéfům Pavle a Vaškovi za to, že nikdy neřekli ani slovo na otevřený noťas. Protože podpora může být všelijaká a i za tuhle jsem velmi vděčná. Protože kdo může říct, že v práci, při práci, napsal knihu.
Proto taky moje práce bude tím místem, kde se uskuteční předávání knih předplatitelům, společně s poděkováním za to, že nám pomohli uskutečnit sen. No a snad i nastartovat zveřejnění nejen prvního dílu, ale i celé trilogie. Díky
