13/08/2026
Dnes jsme si s manželkou vzali volno v práci a vyrazili jsme s rodinou na prodloužený víkend k našim polským sousedům – do nádherného Gdaňsku. ❤️🇵🇱
A právě dnes jsme navštívili místo, které se jen těžko popisuje slovy.
Muzeum druhé světové války v Gdaňsku.
Člověk sem přijde jako turista. Prohlíží si fotografie, předměty, uniformy, zbraně, dopisy, osobní věci…
A pak najednou zjistí, že už se nedívá na historii.
Dívá se do očí lidem, kteří tím skutečně prošli.
Mám z muzea desítky fotografií. Ale věřte mi – žádná z nich nedokáže přenést ani zlomek toho, co člověk cítí, když stojí přímo uvnitř té expozice.
Nedokážou přenést atmosféru strachu.
Nedokážou přenést hlad.
Bídu.
Ponížení.
Mučení.
Ztrátu domova.
Strach matky o své děti.
Strach dítěte, které nechápalo, proč mu někdo bere rodiče.
A už vůbec nedokážou přenést tu hrůzu, kdy člověk pomalu umírá a ví, že mu nikdo nepomůže.
Válka není číslo v učebnici dějepisu.
Za každým mrtvým člověkem byl někdo, kdo měl své jméno, rodinu, sny, své oblíbené jídlo, svůj domov a někoho, koho miloval.
A je důležité si připomínat i to, že druhá světová válka nebyla příběhem jednoho jediného viníka a jedné jediné země. Byla výsledkem jednání, agrese a rozhodnutí více mocností. Ale bez ohledu na to, kdo ji rozpoutal, kdo ji podporoval a kdo proti komu bojoval, nejvyšší cenu nakonec vždy platili obyčejní lidé.
Lidé, kteří za žádnou válku nemohli.
Lidé, kteří chtěli jen žít.
Pracovat.
Vychovávat děti.
Milovat své blízké.
A vrátit se večer domů.
Tohle muzeum by podle mě měl vidět každý člověk. A hlavně každé dítě.
Ne proto, abychom v sobě živili nenávist.
Právě naopak.
Abychom pochopili, kam až může člověka dovést nenávist, fanatismus, touha po moci a přesvědčení, že lidský život nemá žádnou cenu.
Musíme udělat všechno pro to, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo.
Aby žádná mocnost neměla právo překročit hranice jiné země jen proto, že si myslí, že může.
Abychom své děti učili, že svoboda, demokracie, respekt a mír nejsou samozřejmost.
Protože válka není počítačová hra.
Není to mapa, po které se posouvají vojáčci.
Není to zpráva v televizi.
Je to dítě, které přijde o rodiče.
Je to matka, která už nikdy neuvidí svého syna.
Je to člověk, který umírá hlady.
Je to rodina, která během několika hodin přijde o celý svůj život.
A po tom všem, co jsme dnes viděli, si člověk uvědomí jednu strašně jednoduchou věc:
Máme obrovské štěstí, že můžeme žít v míru.
A měli bychom si ho sakra vážit.
Protože stačí dost nebezpečí z přírody, živelných katastrof a nemocí. Nemusíme si další utrpení vyrábět sami.
🙏❤️
A ještě jedna věc na závěr.
Polsko je nádherné. 🇵🇱
Je plné skvělého jídla, kvalitních služeb, přiměřených a často opravdu dobrých cen – ale hlavně je plné skvělých lidí.
A co mě těší úplně nejvíc?
Poláci mají Čechy rádi. A my to tady opravdu cítíme. ❤️🇨🇿🇵🇱
Děkuji, Polsko.
A děkuji Gdaňsku za dnešní den, na který naše rodina jen tak nezapomene.
Kéž už žádná další generace nemusí poznat, co je válka. 🕊️
