01/11/2025
Maserati Quattroporte GTS byl můj dlouholetý sen. Dokonalé tvary připomínající umělecká díla renesančních mistrů, jeden z nejlépe znějících osmiválců na planetě, který při jemném ubrání plynu zlostně odplivne do výfuku a bezchybně ušitý interiér, vonící jako kabelka supermodelky. Jasně, jsou tu i nevýhody. Zatímco německé automobilky zaměstnávají armádu expertů, kteří týdny vymýšlejí rozmístění jednotlivých ovladačů, u Maserati tento úkol patrně svěřili bandě ožralých trpaslíků, kteří nafasovali pytel s čudlíky, oknem je hodili do interiéru a nepustili ven, dokud nebyla všechna tlačítka náhodně rozmístěna. Sečteno, podtrženo, když jde o emoce, nikdo na světě jich neumí z auta vyždímat více, než Italové. V dobrém i zlém.
Asi tušíte, jak jsem byl nadšený, že se nám jeden kousek konečně dostane na dílnu. A včera jsem se konečně dočkal. Majitel si přál kompletní přestavbu na Bi-LED, ztmavení oranžové pozičky a výměnu předních krytů polepených ochrannou PPF fólií.
Oficiální postup pro demontáž světel letěl do koše velmi rychle. Dle Maserati je třeba sundat kolo, podběh a tudy světlo vysvobodit. Na pravé straně oukej, na levé zavazí výztuha. Nevíme, jestli auto bylo ťuknuté, nebo se to prostě nepovedlo už z výroby, ale po sundání nárazníku a několika ranách průměrně rostlým kladivem se výztuha umoudřila, vrátila na své místo a umožnila nám světlo demontovat.
Další nepříjemné překvapení nás čekalo po rozebrání světel. Obě měla totálně rozpraskanou kabeláž, izolace se drolila i při sebemenším dotyku. Vlastně je nám záhadou, jak ta světla mohla fungovat, protože několik kabelů bylo evidentně ve zkratu. Správním řešením by bylo vyrobit kabeláž novou, ale zbývající čas do předání vozu nám umožnil pouze znovu zaizolovat stávající kabely a zabránit nejhoršímu. Not great, not terrible.
I když se jedná o poměrně exotické vozidlo, světla vyrábí firma Automotive Lighting a jejich vnitřnosti jsou prakticky totožné s trojkovou Octavií, nebo soudobým Mercedes E. Jinými slovy, víme, co s nimi máme dělat. Upravujeme natáčecí mechanismus pro Bi-LED, přepojíme elektriku a levé světlo vracíme do auta na test. Nefungují dálkové. Oukej…asi to má Ital zapojené jinak. Tak hezky postaru multimetr do ruky, nacházíme správný signál, upravujeme elektriku…vše funguje, paráda. Stejným způsobem upravíme pravé světlo - test na autě - dálková bliká, ale na levém světle přestalo chodit natáčení do stran. Frustrace narůstá. Uběhnou další hodiny a konečně nacházíme ten správný recept na italskou elektriku. Světla fungují jak mají, auto nehlásí žádné chyby, máme radost, můžeme je jít vyčistit a zalepit.
Dobře víme, že Quattroporte je velmi citlivé na nízké napětí a tak máme celou dobu auto připojené na nabíječce. Potřebujeme nastartovat, otáčíme klíčem a místo mohutného barytonu se ozve jen zoufalé zacvakání startéru. Ano, hodiny jsme různě zhasínali a rozsvěceli světla, ždímali baterku, ale ještě nikdy se nám nestalo, že by auto nešlo nastartovat, když bylo celou dobu na nabíječce. Člověk se pořád učí něco nového. Bereme do ruky booster a pod kapotou hledáme startovací body k motoru, které….tam nejsou. Musíme se připojit přímo na baterku. Ta je v kufru. Kufr má elektronický odskok a auto je vybité. Naštěstí je možnost otevřít kufr klíčem. Kolega se snaží, ale nejde to, má strach, že klíč zalomí. Googlíme a YouTube pomáhá - je potřeba se o víko kufru opřít celou vahou, zatlačit a pak teprve otočit klíčem. Neptejte se proč, ale funguje to. Otevíráme kufr, připojujeme booster, startujeme….
…a v tu chvíli nastává teror.
Půlka auta nefunguje, světla nenatáčí, palubní počítač nestíhá zobrazovat všechna chybová hlášení, po zapnutí výhřevu levé sedačky se spouští ventilace pravé, prostě Itálie hadr. Je po půlnoci a sousedi nás brzo vykoušou z trenek, jestli jim s tou věcí budeme ještě chvíli dunět pod okny. Projet to nemůžeme, nemáme zpátky nárazník, ani kola, vypnout to nemůžeme, nebo se to posere ještě víc, prostě klasická páteční šichta se vším všudy.
Je po osmé ráno. Konečně vše funguje jak má, auto je nastrojené, seřízené. Doděláváme fotky a videa, majitel si jej za chvíli přijde převzít. 15 minut před předáním přestává z ničeho nic fungovat pravý blinkr. Prostě nic, zero, nada…nejde. Nemáme morál ani čas už cokoliv vymýšlet. Předáváme auto majiteli. Vše mu vysvětlujeme, doufáme, že bude stačit auto pořádně projet a umoudří se, pokud ne, budeme to samozřejmě řešit. Pokyvuje hlavou, nezlobí se, spíš je mu nás líto, protože po 24h šichtě vypadáme řádně zdecimovaně.
Abych to shrnul. Jestli ještě někdy přijdu s tím, že si chci koupit uřvanou italskou placku, štípněte mě. Nebo radši třískněte kladivem, abych si to hodně rychle rozmyslel.
Obrovský respekt majiteli a ostatním nadšencům, kteří tyto nádherné stroje udržují při životě a unese to jejich peněženka i duševní zdraví. Nám ostatním, běžným smrtelníkům, nezbývá, než tato auta sledovat z povzdálí a nechat sen snem.
