14/02/2025
LEGENDY V NÁS
Vzpomenete ještě, kdo Vás v životě popostrčil směrem k naplněni snu...?!
Od velmi útlého mládí jsem měl vůli a snahu dostat se k nějakému motorovému vehiklu.
Prvně bylo cíleno na motokáru. Otčím se nechal slyšet, že budou-li samé jedničky …ale … víte, jak to bývá s otčími…?!! Nicméně objektivně vzato -- plnohodnotná motokára bývala obtížně dostupná i pro angažované rodiče (což nebyl můj případ). Pro dítě mladší 10 let byla možnost získání motokáry iluzorní pošetilostí. Nicméně má silná touha jezdit pomalu, ale jistě, racionálně vykrystalizovalo ve vůli získat jako náhradní variantu alespoň nějaký motocykl. Uvedené schůdnější varianty se mi nakonec dostalo v podobě zhmotnění do motocyklu Jawa 50/05 = první dvousedadlový pionýr. Výkon 3 koně, 3-rychlosti, maximální rychlost 60 km/h, váha 65 kg. --- Věc ale měla dva „drobné“ nedostatky. Získán stroj několik let rozebraný, s demontovaným motorem, ten dále s demontovanou hlavou, válcem i pístem, spojkovým košem…. A druhým neslučitelným aspektem byl můj věk 9 let = v té době dítěte, zatím ještě absolutního strojařského analfabeta, co se týkalo konstrukce motorů a vůbec možnosti, že bych sám bez pomoci dokázal stroj poskládat a rozběhat. Byl tu ale ještě další, alespoň nepatrně pozitivní aspekt, válec po výbrusu, nové obložení spojky, ložiska, gufera, řetěz i pneumatiky.
No, na jednu stránku jsem byl štěstím bez sebe. Jenže druhou stránkou = v 9 letech jsem koukal na tu změť součástek, asi stejně, jako na jadernou elektrárnu. Vůbec jsem nevěděl, co a kam patří, anebo vůbec jakou funkci ten, či onen který díl má mít. Možná 2 měsíce jsem zkoušel, sestavoval, laboroval a doptával se.
V tomto nevalném rozpoložení jsem se tehdy časného jara zúčastnil nějaké rodinné slavnosti. A tam …jsme se sešli! Dva nudící se týpci. Já - špatně 9 let / a ten druhý maník něco přes 20. Nudíme se, koukáme a pak ….slovo.... dalo slovo a …už jsme oba táhli do sklepa, okouknout můj rozebraný strojek. Pavel, jak se ten kluk jmenoval, okouknul změť součástek a pak mi trpělivě vysvětloval, která součástka a jak funguje. No, po pravdě, musel nakonec začít fakt pěkně od Adama. A já hltal informace a nestačil valit bulvy -- třeba sání řízené dolní hranou pístu skrz klikovou skříň a přes přefukové kanály nad píst, mi furt vrtalo hlavou. Že to snad není přeci ani možné, aby touhle cestou plnění, dokázal motor zavrčet a stroj jezdit…... 😮!
Nicméně Pavel byl nadšený i modelem Jawa 50/05. Prý takový model úplně prvního dvousedadlového Pionýra ještě neviděl. Mimoto oceňoval nové komponenty a se mnou prckem měl fakt svatou trpělivost! Především, když trval, abych napřed porozuměl, jak a co funguje // a pak teprve stroj skládal dle jeho rad // ale samozřejmě pěkně sám, vlastníma rukama! Týden od rodinné oslavy můj první motocykl v životě „Pionýr“ Jawa 50/05 zaburácel hlukem nastartovaného motoru. Byl to nepopsatelně nádherný a nikdy nezapomenutelný pocit oživení, do té doby neživé studené hmoty.
Ten kluk, co se mi tehdy nezištně ultra-progresem popostrčil v mých snech i později k závodění, si v Plzni po roce 1990 zařídil pod svým jménem autodopravu Pavel Pech s vozidly Škoda 1203. A tuto autodopravu se stejnými vozidly Škoda 1203 můžete využít i dnes = provozuje jí stále!
Pavel Pech je přesně člověk, který minimálně u mě potvrdil, že osobní formáty a legendy nerostou jen na zákonech velkých historických činů, nebo civilizací. Legendy jsou všude kolem nás, ale i v každém z nás (třeba ….onen pohodový usměvavý chlápek s knírkem, který Vám červenou 1203 valníkem s plachtou doveze po Plzni a okolí ledničku 😉).
