02/07/2023
Jak jsem se nechal zostudit
Jednoho parného červnového rána jsem se vzbudil až dopoledne, neb mi toho dne odpadly dvě hodiny a shodou okolností mi to vůbec nevadilo. V týdnu jsem stejně potřeboval zajet na živnostenský úřad konečně si po bezmála osmi letech činnosti potvrdit rok praxe, proto jsem se neproduktivního dopoledne nebál. Po obvyklé ranní rutině jsem sešel k autu a rozvážným tempem vyrazil z Poruby na MMO, maje skoro dvě hodiny času a tudíž se nikam nehoně. :-)
Svoji starou dobrou Cé tři jsem zaparkoval na parkovišti pro autoškoly u dopravního odboru, zaprvé protože je to tři minuty od věže, zadruhé protože se tam dá snadno zaparkovat (jsi-li AŠ, jinak tě stihne strašlivý trest v podobě čočky od některého z přítomných učitelů), zatřetí protože jsem měl hromadu času a není špatné se semtam zeptat kolegů na aktuální informace z ostravského autoškolského byznysu (čti drby). O sedm minut později jsem se složkou papírů v podpaždí volným krokem kráčel směrem na věž, klidný jak hladina oceánu, neb jsem byl připraven na cokoli a vybaven vším, co je k danému úkonu zapotřebí. Vystoupal jsem po schodech přímo Ikarovi za zadnicí, protože v bočních dveří byla zřejmě nalezena fyzikální anomálie, kvůli níž jimi nelze projít dovnitř, pouze ven, a dal se popaměti doleva směr živnostenský úřad. S ochotnou paní jsem byl předem domluvený, rovnou jsem tedy zaklepal na její dveře smluveným signálem krátká-dlouhá-dlouhá-krátká a sebejistě vkráčel dovnitř s pozdravem na rtech.
"To je horko, co, už aby byl podzim," zahlaholil jsem a stále ještě s úsměvem složil kosti na štokrlátko před přepážkou.
"Notovítepane, stojítozapendrek," odpověděla naučenou frází paní a dali jsme se do práce.
"Tak, tady máte učitelák, tady kopii daňového přiznání."
"No jo, jasně, učitelák platnej, ale co to daňko, to nemáte ověřený? To musí být ověřený!"
"Posílal jsem to přes portál ministerstva a přihlašoval se datovkou, tak by to mělo být tam, ne?"
"No jo, pane, ale k tomu já se nedostanu, to musíte vytisknout z datovky, uložil jste si kopii?"
"Ne...?"
"Notaktojeprůserpane, to budete potřebovat orazit na finančáku."
"Jako to mám jet zpátky do Poruby?"
"Nojotosenedánicdělatpane, jeďte opatrně."
Cesta k autu již probíhala o poznání svižněji, ale stále v poklidu, stejně jako první polovina trasy centrum-FÚ Ostrava III, tedy zhruba do první zácpy před Vodárnou. O druhé polovině ze své pozice raději přiznám jen to, že jsem tu a tam možná skutečně překročil povolenou rychlost. :-D
Vozovna Poruba, pravý pruh, pole position, červená, noha nad spojkou, oči na světlech, žlutá, spojka, za jedna, plyn, zelená, záběr, víc plynu, za dvě, plyn, za tři, plyn... pohled doleva. Z vedlejšího pruhu mě majestátně dojíždí stříbrný Superb, který to ve zdejší padesátce hasí minimálně sedmdesátkou - padesát metrů od semaforu. Nevěřícně zírám na sedadlo řidiče, ze kterého se na mě přátelsky usmívá... jeptiška! Téměř neznatelně pokývla hlavou, upřela pohled před sebe a zmizela mi z očí za horizontem křižovatky u Slovanu.
Předjela mě jeptiška.
Zbytek dne, více či méně klidného, jsem se příliš nedokázal soustředit a nemohl jsem z hlavy dostat ten andělský výraz, se kterým mě ta řádová sestra utřela jak orosené okno a přefrčela kolem zhruba směrem na Le Mans. :-D
Řiďme opatrně, zejména pak ti z nás, kdož se nemůžeme spolehnout na pomoc nadpřirozenou! :-)
